Jmenuji se Jan

Narodil jsem se ve Starém Plzenci v České republice. Nedávno. Před půl stoletím. Mnohdy mám pocit, že kdybych chtěl, mohl bych si vzpomenout na každý okamžik. Dům, ve kterém jsem spatřil světlo světa ještě stále stojí. Myslím si, že na jeho žlutou fasádu si nejčastěji vzpomínám.
Dětství jsem prožil na více místech. Nejdelší čas to bylo v místě zvaném Klánovice. Relativně krátkou dobu jsem měl ateliér v Praze, v malé kulaté věži.
Nyní žiji se svoji manželkou ve Vídni spolu se synem a jeho rodinou. Také ateliér v Praze opět mám. Tentokrát ve velké, hranaté věži…

Ve Vídni provozujeme s manželkou Galerii Jan.
Pokud zrovna nependluji mezi Vídni a Prahou, pokouším se pracovat. Zakladní materiál který k tvorbě používám je hovězí kůže. Z té formuji šperky, skulptury a obrazy.
Výrobky, které vytvářím, nesou samozřejmě stopy nálady v daném okamžiku tvorby. Abych mohl vytvořit optimistický, energií nabitý obraz, musím být velmi často velmi smutný. Toto funguje i v obráceném smyslu. Mnohdy se podaří v obraze sdělit stav ducha, často i poselství. Citlivý pozorovatel to velmi často rozezná dříve než já.

Jsem stále znovu příjemně překvapen, když někdo k mým dílům získá takový vztah, že podlehne pokušení a můj výrobek koupí. Je to pro mne to pravé potvrzení že to, co činím je smysluplné. Mnohdy je mi líto, že něco, s čím jsem se mořil a soužil jde ven do světa. Mnohdy jsem smutný, mnohdy tomu obrázku držím palce, mnohdy mu závidím.
Když se, čistě náhodou s nějakým svým dílem setkám, které už dlouho žije svůj vlastní život jinde, cítím ještě stále teplou, rodinnou atmosféru.
Dodatečně děkuji každému, kdo se stará o dílo, které jsem zrodil a předem děkuji všem, kdo moje dílo posoudí, pochválí a možná i koupí.

Nejde pouze o peníze – vlastně vůbec ne – jde o vztah k věcem, k umění a konečně i o vztah k sobě samému.